Royal Welsh show 2009
Po letech stěhování, budování a stavebních úprav hřebčína Goldmane, došlo v roce 2009 konečně na plánování dovolené. Pevně rozhodnuti, že tentokrát se ve Walesu opravdu budeme rekreovat a ne probíhat hřebčíny a akcemi WPCS v roli překladatele pro někoho jiného, jsme naplánovali cestu vlastním autem. Lákalo nás navštívit místa odkud naši poníci pocházejí a také jsme doufali, že konečně strávíme pár dní v klidu s velšskými přáteli. A když na jaře přišlo pozvání od dlouholetých přítelkyň Peggy a Sian Coulthard z Hřebčína Llanfrechfa, jestli bychom nepomohli s přípravou a vystavováním koní během letošní Royal Welsh Show, bylo o termínu cesty rozhodnuto.
Do Walesu jsme dorazili v sobotu brzy ráno a protože v hřebčíně Llanfrechfa nás čekali až na oběd, vyrazili jsme si na vlastní pěst prohlédnout rezervaci Brecon Beacon. Ačkoliv jsme se ten den pohybovali pouze po zmapovaných silnicích, jak se na zahraniční turisty sluší a patří, otevřelo se nám mnoho úchvatných míst a výhledů. Stáda poníků pasousích se na Common landu (půda, patřící státu, na které mají místní chovatelé pastevní právo), všudypřítomné ovce a nádherná krajina. Odpoledne nás čekalo vřelé přijetí na Llanfrechfa farm a samozřejmě důkladná prohlídka pastvin a stájí. Llanfrechfa je menší hřebčín rodinného typu, chovající 15-20 welsh mountain pony. Zdejší chov je postaven na klisně Scrafton Pussyfoot a jejích dcerách. Působí zde jeden stálý hřebec - statný ryzák Menai Motivation, další hřebci jsou pronajímáni podle potřeby. Majitelky hřebčína se u svých pony zaměřují hlavně na mechaniku pohybu a ačkoliv mají několik oblíbených linií, jejich chov není nijak vyhraněný. Překvapilo nás, že chovné stádo je i v létě na noc zavíráno do boxů, venku žijí pouze mladí koně od roku zhruba do tří let věku. Mezi ostatnímy samozřejmě byly i Llanfrechfa Petite a Llanfrechfa Rhianon, které se měly v úterý vystavovat.
Další den nás Peggy a Sian vzaly znovu do rezervace Breacon Beacon, ale tentokrát ne na „turistická místa“ při silnici. Celý den jsme jezdili po úzkých pěšinkách přes rozsáhlé náhorní pláně, kaňony a okolo opuštěných horských jezer. Viděli jsme místa, která snad znají jen poníci a ovce (a jejich majitelé, kteří jsou nuceni jednou za čas stáda z kopců sehnat).
Potom už bylo pondělí, první den největšího svátku všech chovatelů welsh pony - Royal Welsh Show. Coulthardhovi pro nás zajistili čestné VIP karty, které nám otevřely vstup do areálu výstavy, na členskou tribunu a další místa. V týdnu RWS se nedá v městečku Builth Wells parkovat, ale jsou zde pro parkovaní vyhrazeny velké prostory na okolních pastvinách, na výstaviště odtud neustále proudí kyvadlová autobusová doprava (parkování i autobusy jsou zdarma) a musím poznamenat, že celá organizace takto obrovské akce byla famozní. V pondělí se vystavují sekce C a B, ale hlavně je to den „dobytka“ takže nakonec jsme celý den střídavě trávili u kruhu krav a ovcí, kde byla k vidění tak nádherná zvířata, že nebylo možné se odtrhnout. Vrátili jsme se pozdě odpoledne, takže na plánovaný trénink s čtyřměsíční Rhianon už nezbyl čas. Doufala jsem, že se i tak v kruhu sžijeme rychle. Mohli jsme alespoň pozorovat přípravu před RWS.
v úterý vstával celý hřebčín velmi brzy. Po chvilce domlouvání bylo rozhodnuto, že naše auto pojede jako doprovod traileru, který vezl obě klisny. To nám umožnilo i po skončení třídy klisen s hříbaty zůstat na výstavě. Od rána pršelo tak, jak dokáže pršet snad jen v Británii. Přívaly vody měnily celý areál i jeho okolí v močál. Bylo vidět, že team hřebčína je na takové počasí připraven. Vozí áčkové poníky v relativně velkém náklaďáčku, kde je mimo velký box pro koně, také prostorná a pohodlná šatna pro lidi. Při bližším zkoumání ostatních vozů na parkovišti trailerů bylo vidět, že je to tu běžná praxe. Po příjezdu jsme nejprve vyčistili a připravili obě klisny. Musím vyzdvihnout jak výborně byla malá Rhianon připravena. Nedělala žádné problémy ani při čistění ani při nanášení lesku, či očních stínů. Poté jsme se já a Sian převlékly do výstavního oblečení a oba naši manželé si nachystali videokamery do pohotovostní polohy. A pak se čekalo, až příjdeme na řadu. Dlouhé čekání než člověk příjde na řadu je dost podobné, jako u výstav v ČR, jen ta nervozita je asi o něco větší (aspoň v mém případě). Konečně zahlásil amplion naši třídu a my vyrazily. Nejprve pomalu a důstojně, poté rychleji. Najednou už nebyl vůbec žádný čas a do kruhu bylo pořád daleko. Nakonec jsme pěkně vzaly celý areál úprkem a do hlavního ringu vecválaly s plnou parádou jako úplně poslední. Naše čisté oblečení a vybělené ponožky našich klisen vzaly za své ještě než jsme do kruhu vběhly, ale to zase tolik nevadilo, protože na tom byli všichni startující stejně. Bylo to úchvatné. Stát v main ringu RWS vedle ikon výstavnictví jako je Colin Tibbey, Michael Cobley nebo Julian Williams a dokonce s nimi prohodit pár slov během čekání na kruhu, pro mě bylo jako splněný sen. A spokojenost byla o to větší, že Sian s klisnou Llanfrechfa Petite skončily na úžasném šestém místě a já s malou Llanfrechfa Rhianon dostala rozetu jako „highly commended“ pony! Po zbytek dne jsem hrdě chodila po areálu výstaviště v po pás zablácených kalhotech, na důkaz toho, že jsem tam skutečně byla. Krátce po skončení třídy klisen odjela Sian a Michael s oběma klisnami domů a my se nahrnuli na tribunu, abychom mohli sledovat pro nás v podstatě nejdůležitější třídy - hřebce sekce A. Třídu junior stallion (hřebci čtyř až sedmi letí) vyhrál moc hezký mladý hřebec Blethyn Bobby Dazzler. Ve třídě senior stallion (hřebci starší osmi let) zvítězil hnědák Crumpwell Lewis, který také získal titul vicešampiona sekce A. Nad vysokým umístěním tohoto hřebce se hodně našich přátel pozastavovalo, neboť kromě hrubšího exteriéru neukázal ani výraznější pohyb. Šampionkou sekce A se stala bílá klisna Springlane Pebbles (Taliaris Granite × Springlane Evensong) z hřebčína Idyllic, která svou neuvěřitelnou mechanikou oslňuje na výstavách už několik sezón. Cestou domů jsme ještě objevili další výstavní kruh, určený pro zápřežové třídy a fascinovaně sledovali třídu klisen a valachů sekce D v jednozápřeži.
Na středu jsme byli vybaveni radou, že za žádných okolností nemáme opouštět místo na tribuně dříve než začnou senior stallions sekce D. Celé dopoledne jsme sledovali třídy mladých sekce A. Do každé třídy zde nastupovalo okolo stovky poníků, kteří měli v podstatě jen několik minut na zaujetí posuzovatele. Po jediné krátké klusové pasáži byli poníci nekompromisně rozděleni na zhruba dvacet postupujících a zbytek opouštějící pole směrem ke stájím. Teprve těch přibližně dvacet šťastných mělo nárok na úplné předvedení v kroku, klusu a výstavním postoji. Vše se samozřejmě odehrávalo v zajetí hlubokého bahna a neustálého deště. V přestávkách mezi třídami mladých sekce A jsme sledovali třídy dospělých klisen sekce D. Stihnout sledovat cokoliv na části kruhu určené pro sekci C a B už bylo nad naše síly. Před polednem jsme si vychutnali junior stalions sekce D a pak už jen čekali na třetí hodinu odpoledne, kdy měl vypuknout zlatý hřeb programu. Trpělivě jsme zhlédli motocyklové vystoupení Cangaroo Kida i velkolepou show Jean-François Pignona. Odpoledne jsme byli opravdu rádi, že jsme za celý den neopustili pozice, protože okolí hlavního kruhu bylo doslova narvané. Také počasí se o stupínek vylepšilo a skoro nepršelo. Přehlídka majestátních kobů byla dokonalá a atmosféra se asi ani nedá popsat. Hřebci nastupovali klusem za mohutného burácení tribun, které ještě značně zesílilo když některý z hřebců předvedl pěkný chod. Všechny tři kruhy byly spojen v jeden obří, který koním a jejich vodičům mnohdy téměř nestačil. Třídu nakonec vyhrál hřebec Gwenllan Brynmor, druhý byl Pentrepiod Welsh Flyer a třetí Kaydence Adonis. Touto úchvatnou podívanou pro nás letošní Royal Show skončila, protože ten večer jsme pokračovali na západ, do hřebčína Gleiniant, kde jsme chtěli trávit zbytek dovolené. Rozhodně jsme si ale slíbili, že příští rok pojedeme určitě znovu.
fotografie